Tandem seskok

Letiště Příbram

Dneska jsem provedla šílenost.

To je tak, když je tvoje kolegyně mrdlá navrtá tě do toho. A ty seš taky mrdlá, a tak s nadšením souhlasíš. Koupíte to dva týdny předem a nepřemýšlíš nad tím, protože jinak by ti ze stresu hráblo. Ten den se přiblíží – najednou řídíš auto, vedle tebe tvoje drahá kolegyně a vzadu její kamarád, a drandíte si to z Prahy na to osudový letiště. Auto je nabitý nervozitou a hlasitě hrající "highway to the danger zone", kterou se snažíš tu dusivou atmosféru přebít.

Oblíknou tě do skafandru a popruhů, který ti utáhnou na doraz. Předtím si dojdeš třikrát na záchod, ale stejně se ti zase chce. Z letištní haly vyjde vysmátej tandemovej parašutista kterej si tě vezme do parády a vede tě k letadlu. Nastoupíš mezi další 3 dvojice a dveře se zavřou. Sedíš volně na lavici, stoupáte a ty cítíš tlak všude kolem. Tandemáci hází joky aby situaci odlehčili. Smějou se a ty si přijdeš, že letíte snad na výlet. Jste už fakt vysoko, a na tvoji otázku ti pilot odpoví, že zbývá nastoupat ještě dvojnásobek. Trochu se ti obrátí žaludek. Stoupáte ještě chvíli, která ti připadá jak věčnost. Pak se začne něco dít. Tvůj přidělenej tandemák si tě k sobě pevně připne a nasadí ti brýle. Dveře se otevřou a do letadla zafičí ledovej vzduch. Úsměv ti zmizí z tváře. První dvojice se přesune k východu, překulí se přes hranu a je v tahu. Druhá dvojice je ve vteřině za ní. Jsi na řadě. Tandemák se s tebou posadí na okraj. Jedna noha ti visí čtyři kilometry nad zemí, ale tu druhou drží pud sebezáchovy pořád na podlaze letadla, a tak ti ji musí trochu násilím sundat. Ani se nestihneš nadechnout. Tandemák se překulí a… Padáte.

Ta chvíle, kdy ti zmizí poslední pevná věc pod nohama a ty volně padáš ničím...

Jsi v šoku. Ztuhneš v hrůze. Nedýcháš. Máš co dělat, abys neztratila vědomí. Pak si přijdeš jak ve filmu, vidíš letadlo nad tebou a obzor se kolem tebe točí. Nepřipadá ti to reálný. Rychlost se zvyšuje a vy se narovnáváte. Padáš břichem dolů, vzduch proti tobě burácí a bojuje jak nějaká pevná hmota. Z očí ti tečou slzy, který ti tam vhání agresivní vítr i přes brýle.

Už nemáš závrať, ale lapáš po dechu a křičíš štěstím. Ale není to slyšet, protože ten vichr kolem tebe všechno zabije. Pod tebou mraky, který se pomalu přibližujou. Padneš do tý bílý bavlny, ale ono tam nic není, padáš furt stejně – jen brejle máš orosený. A pak jseš uprostřed ničeho, kolem tebe bílo, zase nejsi v realitě ale ve filmu. Najednou poklepání na rameno – otevře se padák. Škubne to s tebou a svět se zastaví. Vichr ztichne. Pád zpomalí.

Vyletíte z mraku a hluboko pod tebou se objeví lesy a pole. Tandemák s tebou krouží, padák vidíš před sebou místo nad sebou a v hlavě cítíš tlak. Kroužíte, letíte, je to nádhera. Dlouhou chvíli máš pocit, že tam budete viset věčně, a vůbec ti to nevadí. Ale pak se ranvej přiblíží a ty musíš zvednout nohy. Přistání se blíží. Letíte, letíte, nohy zvednutý – a pak ti zadek tvrdě bouchne o zem a je po všem. Ležíš tam a vůbec nechápeš, co se stalo.

Jdeš vrátit kombinézu a popruhy – a přijde ti, že jsi nikdy nevzlítla celý se ti to jenom zdálo.
Ale pak se myšlenky začnou vracet a ty víš, že ještě před minutou jsi fičela vzduchem dvěstěkilometrovou rychlostí a nevěděla, jestli za pár vteřin neumřeš.
A ten zážitek ti nikdo nevezme.

***

Tandemový seskok, Příbram, 2024/08/03